Jména ve staroegyptském čarodějnictví

15. září 2007 v 14:48 | Daniela |  Egypt - Čarodějnictví a lékařství
Důvod, proč byla jména pro Egypťany tak důležitá, zatím nemá jisté odpovědi. Dá se ale usuzovat, že už v předhistorických dobách byla magická síla jména zveličena. Pokud totiž znal člověk jméno toho druhého, mohl na něj zavolat a ten se obrátil. Ale pokud jej neznal, těžko by neznámého člověka například v davu přivolal.

Egypťané si natolik zakládali na svém jméně, protože věřili v jeho magickou moc, která byla lehce zneužitelná. Tak jsou například známy případy, kdy noví faraoni odstranili jméno svého předchůdce pro nevraživost, jako se tomu například stalo u Hatšepsut a jejího nevlastního syna (a synovce zároveň) Thutmose III., který natolik nenáviděl ženu, která jej obrala o léta vlády, že zničil její jméno z co největšího počtu památek. Stejně tak zavrhli lidé kacířského Achnatona a jeho manželku Nefertiti, když byl znovu nastolen polyteismus. Aneb člověk (či jeho duše), který neměl jméno, neexistoval...
Jak jinak také šlo využít jména ke zničení svého protivníka? Už od pradávna lidé věděli, že mohou vytvořit umělé tělo, například z hlíny či vosku. Pokud na něj bylo napsáno jméno například boha, pak lidé věřili, že jeho duch sídlí právě v této sošce. Mohli však na něj vyrýt i jméno nenáviděné osoby. Tím byl duch nepřítele v umělém těle a obě složky, jak umělá postava, tak jeho originál, museli prožívat navzájem stejné pocity. Když se chtěl čarodějník zbavit svého protivníka, jednoduše například sošku z vosku zakopal pod zem a za doprovodu říkadel vztahujících se k jednomu z bohů se domáhal toho, aby nepřítele, jehož jméno bylo na figurce, postihl stejný osud.
Jenomže takhle by lidé jednoduše mohli využít i jména bohů. Jenomže tato jména byla pouze pseudonymní, to znamená: byla pouhou zástěrkou. Důkazem o této víře je mýtus Eset a tajné jméno boha Rea. Skutečná jména samozřejmě nikdo neznal, i když několik čarodějníků, kteří se snažili využít jména bohů k použití jejich moci, se snažilo využít "pravá jména." Ta si mohli jednoduše vymyslet, převzít od svých kolegů, kteří také tvrdili, že jsou pravá nebo slyšet ve spánku či při obřadech, kdy často podléhalo jejich vědomí omámení a čarodějník pod halucinacemi často měl predstavy rozmluvy s božstvy. Pakliže si byl vědom toho, že si nevzpomíná na přesný tvar pravého jména boha, použil jich několik, vždy v podobném znění, doufaje, že jeden z nich bude ten správný. Z Harrisova papyru a textů pyramid se tak zachovalo toto:
  • Fnenvej, Fnenvej, Cnenvej, Cnenvej!
  • Poporuka, poporaka, poporura!
Jména se vsak nevyužívalo jen při ničení. Pokud čarodějník čaroval pro jinou osobu, například za účelem vyléčit ji, musel znát i její jméno. To se pak používalo v této formě: N..., syn N-in, nebo N-a, dcera N-ina. Většinou se používalo při vyslovení jména i jméno matky, jelikož otec mnohdy nebyl znám a pokud ano, nikdo nemohl zaručit, že jeho otcovství je jisté. Kdyby náhodou pěstoun nebyl otcem dotyčného, pak by kouzlo nemuselo mít účinek a nefungovalo by. Kdežto matka byla vždycky jista.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Medea Medea | Web | 28. května 2008 v 18:54 | Reagovat

Tak to s těma jménama je mi známo. Já vážně do těch komentářů píši hovadiny

2 Danda Danda | Web | 2. června 2008 v 17:19 | Reagovat

Ale jen piš dál, já jsem strašně ráda, když si někdo čte mé články a zanechává mi pod ně komentář:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama